Grafická tvorba
Studium v tomto oboru je zacíleno na teoretické a praktické znalosti tradičních grafických technik, typografie a knižní kultury a jejich využití ve „volné“ tvorbě, ale i v oblastech grafiky „užité“. Důležitou součástí náplně výuky jsou praktická cvičení, zaměřená na klasické techniky a grafickou práci s využitím výpočetní techniky. V těchto cvičeních si žáci prohlubují znalosti získané v teoretických předmětech.
Struktura vzdělávání je tedy koncipována na co největší disponibilitu absolventa. Praktická výuka probíhá v grafických dílnách a počítačové učebně. Její součástí je diskuse, ukázky prací z oblasti grafické tvorby, navazování na tradiční autory, stejně tak i sledování současného dění v oboru. Absolventi zvládají tradiční grafické techniky (tisk z výšky, z hloubky, z plochy, serigrafii), stejně tak je jim umožněno experimentovat a kombinovat jednotlivé postupy i v kombinaci s využitím možností přípravy na počítači. V oblasti užité grafiky jsou studenti seznámeni s dějinami písma a knižní kultury, typografií a postupně s technologií a možnostmi práce s grafickými programy (Adobe Illustrator, Photoshop, InDesign, Acrobat, Macromedi Flash).
Obor se snaží individuálně rozvíjet tvořivost, výtvarné myšlení a samostatnou angažovanost v oblasti výtvarného umění v plné jeho šíři.
Vzdělávací zájezd
Součástí učebních plánů školy jsou vzdělávací zájezdy za výstavami a památkami. V každém ročníku je organizován jedna větší exkurze související s výukou dějin umění a i estetiky, většinou celodenní až třídenní zájezdy (dle finančních možností školy) – v minulosti byly realizovány např.poznávací zájezdy do Prahy, Kutné Hory, Vídně, Budapešti, Drážďan, Berlína či Verony a Benátek. Mimo tyto exkurze studenti navštěvují podle studijních oborů zásadní výstavy, stálé expozice a památky ve Zlíně a jeho blízkosti (uskutečnili se jednodenní návštěvy výstav a památek např. v Olomouci, Brně či Ostravě). Důležitý nejen pro teoretické předměty, ale i vlastní umělecký růst studentů a jejich motivaci pro výtvarnou práci, je bezprostřední kontakt s uměleckými díly, architekturou a památkami.
Kurz tvorby v přírodě
Dvakrát ročně, podzimní a jarní plenér, vyjíždí studenti s pedagogy na kurz tvorby v přírodě, kde vždy celý týden (5 pracovních dnů) kreslí, malují, vytváří instalace či land artové projekty v krajině. Zdůrazňujeme zde důležitost bezprostředního nezprostředkovaného kontaktu s krajinou a prožitku v krajině, nikoliv pouze výtvarné interpretování virtuálně podané přírody (i když i tyto postupy jsou dnes běžné a legitimní a studenti si je osvojují v jiných předmětech).
Ve třetím ročníku, vzhledem k vykonávání závěrečné zkoušky-absolutoria, studenti absolvují jen podzimní plenér.
Přednášky externistů
Výuka dějin umění (témata jsou probírány chronologicky od počátků po současnost) je již od 1.ročníku organicky doplňována tzv.přednáškami externistů většinou k problematice současného umění (nebo i otázkám technologickým), tak aby se studenti již od počátku studia setkávali s důležitýmí trendy, postupy a i osobnostmi současného umění. Zváni jsou teoretici a praktici na jednorázové vstupy na určité témata, v minulosti to byli například renomovaní umělci nebo výtvarní pedagogové a historici umění z jiných škol či institucí (např.z Krajské galerie výtvarných umění ve Zlíně, Českého muzea výtvarných umění v Praze, Fakulty umění Ostravské univerzity, Pedagogické falulty MU Brno a i UP Olomouc, FaVU Brno či AVU Praha). Vnáší tak do výuky další pohledy na nejsoučasnější problematiku ve výtvarném umění a v případě praktiků i individuální názory a pojetí tvorby.
Odborná praxe
Praxe je realizována v rozsahu 2 – 3 týdny za studium. Poskytuje studentům zkušenosti v řešení úkolů v reálném pracovním prostředí, v aplikaci získaných vědomostí a dovedností při samostatné činnosti, rozvíjí schopnost rozhodování včetně odpovědnosti za výsledek. Přispíva k rozvoji schopnosti jednání s lidmi. V minulosti realizovali studenti praxi (dle oborů) například v Městském divadle ve Zlíně, Krajské galerii výtvarných umění ve Zlíně, tiskárnách či grafických studiích apod.
